Woody

Ahoj děti! Jsem panáček Woody. Ptáte se, kde jsem se tu tak najednou vzal? Může za to jedna malá holčička Zuzanka, která, když byla nemocná, navlékala celý den korálky. Dlouho nebyla spokojená s tím, co vytvořila, a tak poprosila tatínka, aby jí pomohl vyrobit kamaráda na hraní, s kterým by si mohla povídat a svěřovat mu svá tajemství. Tatínek se podíval na hromádku korálků rozsypaných na Zuzančině peřině. Dlouze se zamyslel a vzal do ruky ten největší. Vyvrtal dírky pro nohy, ruce a hlavičku. Se Zuzankou pak navlékli na provázky další menší korálky a spojili s velkým. A bylo na světě tělíčko s nohama a rukama. Zuzanka měla jeden zvláštní korálek, který sejí líbil ze všech nejvíc. Přemýšlela, kam ho dát. Když k němu tatínek přidal ještě další, vznikla krásná hlavička i s čepičkou. Pak už ji stačilo spojit s tělíčkem a byl jsem skoro hotový. Nakonec mi Zuzanka nakreslila modré oči, nos, usměvavou pusu a na bříško veliké knoflíky.  A už jsem to byl konečně já, Woody, jak mě vidíte na obrázku. Zuzance jsem se hned moc líbil a od té doby jsme byli největší kamarádi. Každý večer jsme spolu chodili do postýlky a já vyprávěl Zuzance pohádky. Víte, děti, znám jich spoustu a jí se všechny moc líbily. Ale když jsem chtěl mé kamarádce udělat opravdu radost, vyprávěl jsem jí pohádku o mašince. Tu měla totiž ze všech nejraději. Zuzanka mezitím vyrostla a je z ní už veliká slečna. A já teď nemám komu vyprávět pohádky. A protože vím, že na světě je spousta malých dětí, kterým by moje pohádky udělaly radost, budu vám vyprávět jednu o šikovné mašince. Je to zrovna ta Zuzančina nejoblíbenější. Dozvíte se také něco zajímavého o zvířátkách, s kterými se v pohádce setkáte, a připravil jsem pro vás plno pěkných her a zajímavých úkolů. Na konci knížky najdete překvapení - hračky s postavičkami, se kterými se za chvilku seznámíte...